Naše autíčko si vesele brouká a občas zakřupe spojka… „To by tak bylo, abychom nedovezli Galéna….“ dívám se do zpětného zrcátka na zakladatele Cévévézetek a při každém sešlápnutí spojky mi mrazí v zádech.
    Uf, dojeli jsme.“Vezeme starý lidi,“říkáme Sosce na bráně u školy, když nás váhá pustit na parkoviště. Podívají se do mikrobusu a pouští nás (To není nic proti Galénovi. On je silný duchem, když už ne tělem). Rozcházíme so do vroucího kotle bludiště školy. Bloudíme chodbami a najdeme nádherné místo pod květináči velikých rostlin na klidné chodbě. To místo našla naše zasněná romantická Gábi, která to umí najít. Na svět se dívá pohledem plným vnitřní i vnější krásy. Z okna máme rozhled do lesa a u nohou prales rostlin.
    Oceňuji první svobodu, kterou dostávám. Nikdo mne nenutí si lehnout někam, kde nechci. Letíme na náměstí nasát úvodní rituál. Je to bezva. Nic tak skvělého jsem ještě nezažil. Rytmus náměstí rozproudí unavené a zkřehlé tělo. Jen nevím, jestli se nepřidávám k nějaké předvolební kampani nějaké strany. Všude kolem mne se smějí obličeje z plakátů a dokonce jeden se culí přímo z tribuny. Komu tedy vlastně tady chřestím chřestítky. Určitě Wikimu, protože si to zaslouží a všem těm kolem něj.
    Rozjíždí se první semináře. Jsem účastníkem „už“ třetí Cévévézetky v životě a poznal jsem jenom pár lektorů. Nevím, podle jakého klíče jsou vybíráni, ale často bych hledal lektory spíše v řadách těch, kteří sedí mezi posluchači. Kvalita lektorů je různá. Nikdo není dokonalý, ale co občas předvádí někteří z nich, je slabá úroveň. Naštěstí mám svobodu přijít a odejít. Být to ve škole asi zachrápu.
    Některé programy se ruší na poslední chvíli. Před školou stojí militantní jedinci prahnoucí po odvazu aerosoftu. Čekáme a čekáme a nic. „Program se ruší…“, křičí kdosi a čelisti padají. Maskáče blednou. Škoda. Je neděle. Skáčeme do mikrobusu a Wiki nám ještě vypráví zážitky s policisty ze soboty večer. Upřímně se smějeme a zase máme vtípek o policajtech. Asi si za to můžou sami, že si z nich lidé dělají šoufky. Odjíždíme do Prahy a spojka chřestí ještě více. Připomíná mi to úvodní rituál.
    Takže suma sumárum, co jsem to vlastně chtěl na začátku povědět? Vlastně jen díky Wiki a všichni jeho společníci. Bylo to dobrý a mám radost. Budějovice budu zase volit.

    Autor