Finálový turnaj X. ročníku debatní ligy 29. 4.-1. 5. 2005 Havlíčkův Brod

    Když by se mě ještě před pár lety někdo zeptal, co se mi vybaví pod slovem debata, pravděpodobně bych mu odpověděla, že pořad, který kdysi vysílala Česká televize vždy v neděli po poledni. A že je to příšerná nuda, vždyť se tam jen hádají politici o té které kauze, co jim v danou dobu ležela v žaludku. Zeptejte se mě někdo dnes a stoprocentně odpovím, že debata je jedna z nejlepších aktivit, kterou lze mladý člověk trávit svůj volný čas. Není to ale tím, že za těch x let by se naše politická scéna tak rapidně zlepšila a navíc začala být pro mladé tak přitažlivá, to rozhodně ne.

    Debatování je totiž program pro české jak středoškolské, tak vysokoškolské studenty, kteří se chtějí naučit formulovat své myšlenky a následně je, leckdy před velkým publikem, prezentovat, vysvětlovat, obhajovat. Jedná se o rétorickou soutěž, která má v České republice dvě větve: českou a anglickou. Ve většině velkých měst je klub pro alespoň jeden z těchto jazyků.

    Finálový turnaj X. ročníku debatní ligy 29. 4.-1. 5. 2005 Havlíčkův Brod

    Samotná debata, ve které proti sobě stojí dva týmy (každý o třech řečnících), začíná vyhlášením rezoluce – to je jakákoli kontroverzní otázka, na kterou lze vždycky najít důvody proč ano i proč ne. A když říkám jakákoli, tak témata, o kterých se debatuje, jsou opravdu různorodá. Pro představu pár těch lehčích a zábavnějších: Sex je lepší než čokoláda, Kryštof Kolumbus doplul moc daleko, Kočky jsou lepší než psi, Kouření by mělo být zakázáno a pár těch těžších, které se většinou debatují na oficiálních celorepublikových turnajích a už vyžadují hlubší znalosti i náročnější přípravu: Mezinárodní společenstvo mělo vojensky zasáhnout ve Rwandě v roce 1994, Právo na bezplatnou zdravotní péči by mělo být omezeno, Mírové soužití islámského světa a západní civilizace je možné.

    Jak už jsem naznačila, při debatě jsou proti sobě dva týmy – afirmace, která má za úkol rezoluci obhájit a negace, snažící se o vyvrácení afirmatvních argumentů, tudíž dokázat, že rezoluce neplatí. Debatu zahajuje afirmativní řečník A1, který prezentuje argumenty své strany (vlastně takové 2-3 stěžejní důvody, proč by měla rezoluce platit, o kterých se bude během debaty mluvit) a snaží se je v šesti minutách vysvětlit. Navazuje řečník N1, který je vyvrací, popřípadě prezentuje argumenty negativní. Řečníci A2 i N2 se snaží všechny argumenty přestavět, dovysvětlit či rozvést tak, aby podporovaly právě tu stranu, kterou při dané debatě zastávají. Každý z nich na to má rovněž šest minut. Takzvaní shrnovací řečníci A3 a N3 mají pět minut na to, aby vytyčili ty nejdůležitější body, které se během debaty objevily a vysvětlili, proč právě jejich strana by měla danou debatu vyhrát.
    Celé to sleduje rozhodčí, který si během debaty pečlivě zapisuje a po jejím skončení rozhodne, která strana a jak moc přesvědčivě (zda 3:0 či 2:1) vyhrála.

    Soutěž v debatování je jedinečná příležitost, jak se naučit nejen formulovat, ale i vyjadřovat své názory, dívat se na věci z více stran a hodnotit, která z nich je v dané otázce silnější, naslouchat názorům ostatních, umět vyhledávat informace a posuzovat, které jsou opravdu důležité a v neposlední řadě je to výborná možnost potkat a poznat spoustu skvělých a zajímavých lidí. Navíc ten, kdo se dá na anglickou větev má výbornou příležitost vylepšit si svůj jazyk. A o nějaké vítězství nad soupeřem tady zas až tak moc nejde, aneb jak praví citát A. J. Toynbeeho: „Účelem debatování je učit se, ne vítězit. Respektive účení je jediným vítězstvím, které má smysl“.

    Kontakt: http://adk.debating.net

    Autor