S loukami jsou problémy odjakživa. Můj oddíl využíval řadu let „zestátněnou“ loučku v Klučance. Na jejím cípku jsme před revolucí stavěli pár indiánských teepee a uměřeně a velmi obřadně a k louce šetrně tam rozdělávali oheň. Soukromý malorolník, kterému se pak v restituci pozemek vrátil, se dlouhou dobu choval velmi nepřístupně. Dodnes, byť naše kroky velmi zlehka a opatrně kříží cípek jeho louky při přecházení na vlastní, pronajaté tábořiště, by byl nejraději, kdybychom se vznášeli. Budiž. Chápu. Soukromý majetek je nedotknutelný. Oddíly a mládež vůbec jsou tak trochu obtěžující hmyz, hlučný a rozlezlý, hravý a dovádivý. Stejně tak i technaři.Ti jsou, viděno optikou policie a části státní moci, docela americký brouk! Ohněm a mečem proti němu! Kvůli muzice mému uchu protivné, kvůli shluku lidí (tisíce taky nemusím, ale to je můj problém, že) se odehrály policejní manévry jak za Radeckého blahé paměti.

    Kukláči se povzbuzovali, povely svištěly, děla stříkala. Musel to být bezvadný rajc, řezat v tom vedru do mladíků a slečen, co jsou naštvaní, trochu přikouření, k tomu polonazí.Původně jen hudbychtiví. Statisticky je téměř vyloučeno, aby mezi nimi nebyl alespoň jeden tomík. To mě možná vyprovokovalo k téhle úvaze. Nechápu ani jednu stranu. Nerozumím moc tomu, proč si technaři neobstarají pozemek, který je samý úhor a suchopár, kde na míle nikdo není, kde nebudou nikoho obtěžovat.

    Proč neobstarají všechna razítka a neučiní právu zadost. Nejsou to, podle televize soudě, samí patnáctiletí teeni, řadě z nich se blíží třicítka… že by tohle nedokázali? Nebo se na výprask a na vyhnání těší? Tohle nedotáhnout do konce mi přijde neuvěřitelné, jestli se tedy mohu spolehnout na zprávy z tisku a televize. Leda by to byl úmysl, leda by to patřilo ke kultuře technařského srazu, totiž být řezán, honěn po cizích (protože neprojatých) pozemcích, potácet se po dálnici a sprostě nadávat policajtům. Nevím.

    Druhou stranu, státní moc, tu už nechápu vůbec. Proti naháčům s obušky a štíty… no, to je trochu silná káva. Premiérovy výroky o odvezení za hranice trochu připomínaly předrevoluční dobu, pohled na šiky černooděnců řezajících do kluků a holek zleva zprava byl víc než děsivý. A policejní výroky o ochraně veřejného majetku? Hrome, drobet neadekvátní ochrana luk a remízků! Kdyby se zdivočelé davy proháněly městem, kdyby se chystaly pálit,vytloukat obchody, házet kamení… tam bych policajtům fandil až do úplného ufandění. Ale to se nestalo a ani stát nemohlo. Nastavili, policisté, laťku hodně vysoko, teď! To teď bude bezvadná ochrana soukromého majetku a veřejného zájmu, měřeno tachovským metrem.

    Škoda, že státní moc, která tak ráda vymýšlí a organizuje a radí a oběžníky a vyhlášky sepisuje, nenajde k pořadatelům Czech Teku cestu sama. Předem. Źe neinfiltruje do jejich řad s dobrým úmyslem najít místo, pomoci zajistit týdenní maraton kvílení a bubnování tam, kde technaři nebudou nikomu vadit a kde nikdo nebude vadit jim. To by byla, panečku, vstřícnost! Ale takovýhle cirkus, spojený ještě ke všemu s obřími náklady? Ach, ty louky!

    Autor