Současný rodič by měl vědět o tom, že jeho dítě s pravděpodobností rovnající se jistotě potká droga. A že k němu přijde daleko snáz než před rokem 1989. Jestliže tehdy bylo třeba velkého úsilí na to, aby se k ní někdo dostal, dnes je tomu naopak. Droga přijde za ním sama – přinejmenším v podobě tabáku, alkoholu, marihuany nebo extáze. Dítě by proto mělo být připraveno tak, aby dokázalo nabídku odmítnout: v rozhodující chvíli to totiž bude jen na něm. Při neformálním posezení s mladými lidmi 16. září v pražské kavárně Vesmírna to prohlásil pracovník elitního protidrogového policejního útvaru Mgr. Břetislav Brejcha. Zahájil tak podzimní sérii „kulatých stolů“ – besed, na nichž se zájemci, především z řad Národního parlamentu dětí a mládeže, setkávají se zajímavými osobnostmi.
„Měli bychom učit dítě už odmalička – a nejen o drogách – že má určité mantinely, že něco musí a něco nesmí. A zároveň bychom v něm měli vypěstovat zdravý pocit sebevědomí, tolik důležitý ve věku dvanácti, třinácti, čtrnáct let, kdy na ně nejvíc působí vrstevnické skupiny,“ míní Břetislav Brejcha.
U policie pracuje 11 let, z toho osmým rokem u Národní protidrogové centrály (NPC), kde pět let působil jako detektiv a poté přešel do skupiny metodiky a prevence. Zkušenosti, které nabyl coby policista v „terénu“ spolu s teoretickými vědomostmi a praxí vedoucího dětských táborů mu umožnily oslovit účastníky besedy stylem, který je jim blízký: fakta, názory opřené o argumenty, příklady a příběhy, které se skutečně staly.
Jeden za všechny: asi před osmi lety se Břetislav Brejcha s kolegy zabýval případem, o němž si myslel, že ho vyřeší za měsíc, a nakonec se značně protáhl. Šlo o cizince z bývalého Sovětského svazu, který jako dealer heroinu „operoval“ v zalesněných lokalitách hlavního města. Objížděl je na kole a prodával tam drogu narkomanům. „Pořádal tři čtyři srazy denně po celé Praze; na jeden chodilo v průměru osmdesát až sto uživatelů. Vždycky projel lesním prostorem, prodal z „ledvinky“ zhruba osmdesát až sto gramů heroinu – což je docela hodně při ceně tisíc korun za gram – a zase zmizel,“ upřesnil vypravěč. Přes veškeré úsilí se detektivům dlouho nedařilo dostat se do blízkosti pachatele a opatřit proti němu důkazy, které by ho u soudu usvědčily. Prodaná droga postupně stála život tři jeho „klienty“…
Past sklapla až po dvouleté práci, při rozsáhlé akci, na níž se podílelo celkem 70 policistů. Krátce před zahájením akce přitom dostali kriminalisté echo, že se „sraz“ uskuteční jinde – a všechny policejní skupiny měly jen 15 minut na to, aby přejely Prahu prakticky z jednoho konce na druhý. „Byl to skoro nadlidský výkon, ale povedlo se nám to,“ poznamenal Břetislav Brejcha. Kriminalisté tehdy zadrželi zmíněného dealera, jeho spolupachatele a 30 uživatelů heroinu. Soud pak cizinci vyměřil osm let nepodmíněně. Hodně, anebo málo?
Pracovník NPC má na výši trestů svůj názor: za prokázaný obchod určitého množství vysoce nebezpečné drogy (pervitin, extáze, kokain, heroin…) uzákonit v prvním odstavci příslušného paragrafu trestní sazbu 20 let. „Jsem přesvědčen, že šedesát procent těch lidí by si to rozmyslelo,“ míní. Další možnost, jak citelně zasáhnout obchodníky s drogami, podle něj představuje před třemi lety nastartovaná spolupráce NPC se specializovanými útvary zaměřenými na odčerpávání zisků z organizovaného zločinu. „Tím jsme udeřili hřebíček na hlavičku, protože to jim vadí nejvíc. Oni vědí, že riskují trest odnětí svobody v určité výši, kterou jim schopný advokát dokáže srazit na polovinu. Ale to, že jim sáhneme na dvacet milionů a na čtyři vily, je zabolí,“ vysvětlil policista.
Má za to, že obvyklé rozdělení drog na „měkké“ a „tvrdé“ není vhodné – zvláště s ohledem na obsah, který daným slovům přisuzují děti. „Co je měkkého na tabáku, na alkoholu nebo na marihuaně?“položil řečnickou otázku. Za výstižnější pokládá hovořit o drogách s vyššími a s nižšími (třeba proto, že pozvolnými) zdravotními riziky; obě skupiny mají přitom ještě svá rizika sociální…
Čtveřice pracovníků skupiny metodiky a prevence NPC jen loni přednášela na téma drog pro celkem 2000 policistů a 2500 učitelů, výchovných poradců a školních metodiků. Policie ovšem plní především represivní funkci. „My jsme vlastně už jen takoví hasiči, kteří hasí problémy,“ říká Břetislav Brejcha. Hlavní roli v oblasti drogové prevence by podle něj měla hrát výchova ve škole, a především v rodině. Efekt je přitom vlastně neměřitelný. „Ale i kdyby za celou dobu, po kterou to člověk dělá, si jediný z těch lidí v rozhodné chvíli řekl, že do drog nepůjde, tak to má cenu,“ shrnul Břetislav Brejcha.
Dvě hodiny vyměřené pro setkání s policistou z NPC uběhly rychle. Téma i osobnost hosta Vesmírny ale způsobily, že diskuse s ním se protáhla dlouho za stanovený limit.
