Předseda ODS Mirek TopolánekRozhovor s předsedou ODS Mirkem Topolánkem

    Dvakrát za uplynulý rok a půl přijal předseda ODS Mirek Topolánek zástupce skupiny „Stát“ České rady dětí a mládeže (ČRDM) k neformálnímu setkání. Zajímá se na nich o zkušenosti a potřeby lidí, kteří věnují svůj volný čas i elán mimoškolním aktivitám dětí ve sdruženích zastřešených ČRDM. A naopak – ČRDM si díky tomu ujasňuje, jak ji nejsilnější opoziční strana v zemi vlastně vnímá a co od ní lze očekávat.

    Co Vás v dětství formovalo? Byl jste členem nějakého spolku?
    Foto ze skautské legitimaceNemyslím si, že něco – kromě genetického kódu – formuje člověka víc než jeho vlastní rodina. Takže jestli mě něco formovalo nejvíc, a proto také reprezentuji takový ideový směr, jaký reprezentuji, byla to vždycky rodina.
    Jako dítě jsem byl velmi aktivní. Byl jsem skaut-junák; moje dospívání padlo zrovna do krátké doby, kdy u nás na necelé tři roky došlo k jistému uvolnění společenských poměrů… Takže jsem byl člen, dokonce podrádce družiny Kamzíků v oddíle Medvědů, což byl první chlapecký oddíl ve Vsetíně. Jako Kamzíci jsem měli družinový pokřik: „My Kamzíci z hor vysokých stoupáme stále výš a výš, ke svým cílům blíž.“ A heslo Medvědů znělo: „Ať je horko nebo zima, ať je třeba náledí, ničeho se nezaleknou, kupředu jdou Medvědi.“Jako člen prvního oddílu vsetínských skautů (uprostřed s kloboukem)
    Chodil jsem také do rybářského kroužku. Má rybářská kariéra ovšem skončila tehdy, kdy jsem s velkým rybářem a suplujícím kantorem v důchodu – myslím, že se jmenoval pan Vystavěl – šel na ryby a chytil jich víc než on. Pak jsem se ještě navíc stal jedním ze spoluničitelů jeho smyčce, který bohužel zapomněl ve třídě… Tím jsem se definitivně diskvalifikoval a už nikdy jsem ryby chytat nezačal. Chodil jsem i do hvězdářského kroužku, dokonce jsem vyrobil jakýsi dalekohled…

    Vy jste byl veskrze spolkové dítě…
    Samozřejmě jsem dělal i sporty, hrál jsem volejbal… Bařinka u Velkých Karlovic, 1969Určitě bych si vzpomněl na celou řadu jiných aktivit. Nicméně, jestli ve mně něco zůstalo z dětství z té spolkové činnosti, tak to byl právě skaut-junák. Na Svojsíkově závodu jsme skončili třetí a vyhráli luk, který já při prvním napnutí zlomil… Lezli jsme na skály, spouštěli se do jeskyní, dělali celou řadu věcí, které vyžadovaly vysokou zodpovědnost. Absolvoval jsem tehdy dva tábory: na Dynčáku a na Bařince – byly to „posvátné“ tábory, na které nikdy nezapomenu.

    Takže otázka, zda jste četl něco od Setona či Foglara, bude asi nejspíš zbytečná…?
    Tehdy jsem četl Setona, Foglara, Curwooda, Friče, Flose …Snad všechno, co od nich kdy vyšlo. Dodnes je to součástí mé bývalé chlapecké knihovny.
    Musím ovšem říct, že můj syn si v těchto knihách nečte, což mě mrzí. Je to ale jiná generace, má jiné priority. On nemá chuť odlévat stopy do sádry, nemá chuť si kreslit dravce na obloze a určovat sever podle různých kritérií – nemá, přestože chodí s námi do přírody a vždycky jsme vedli děti k tomu, aby přírodu milovaly a chránily ji. Přesto vyrůstá jinak, v jiném prostředí a formují ho jiné spolky a zájmy.

    Měl jste nějakou skautskou přezdívku?
    Mám pocit, že mně vždycky říkali Topol. Nevím, jestli zrovna ve skautu, to si nevzpomínám.

    Teď bych se vrhl do žhavé současnosti – nebo budoucnosti. Dejme tomu, že by Vaše strana vyhrála v červnu příštího roku volby. Co byste nám, neziskovkám, nachystali? S čím bychom mohli, nebo naopak neměli počítat?
    Pochod Praha-PrčicePokládám spolkovou, klubovou činnost za nesmírně prospěšnou, pokud vzniká z potřeby těch, kdo se chtějí sdružovat. V daném případě dětí a dospělých, kteří se jim chtějí věnovat. U nich – když pominu určité excesy – jde vždycky o lásku k dětem a touhu jim něco předat, něco ukázat. Pokud se tohle vzájemně potká, tak je to úžasné a pokládám to za normální součást života. Samozřejmě, že aby mohly fungovat – všechno je dneska drahé – tak většina spolků má tendenci chtít něco po státu. A tady začíná problém.
    Už víme, že krystalicky čisté řešení „Máte nějaký zájem se družit? Tak se družte – za své“ tak jednoduché není. Pokud jde o stávající prostředky a nástroje, umožňující dětem rozmanité aktivity, nebudeme je měnit. A nemusí jít vždy jen o budovu či klubovou místnost, kde se děti scházejí – mám tím na mysli třeba dostatek veřejných sportovišť či veřejně přístupné lesy… V tomto ohledu určitě všechny spolky budou mít u nás zastání.
    Co se týká financování, dnes se jedná spíše o kombinovaný způsob: na něčem se podílejí školy, rodiče, na něčem pomocí různých grantů obec, kraj a něco může fungovat na základě grantů na úrovni státu. Tomu, že se dětské organizace z důvodu většího tlaku na stát spojují, rozumím. Protože pak mají šanci dobrat se prostředků, které jsou garantované velikostí organizace, profesionálním aparátem, způsobem vyúčtování i využití. Myslím si, že je také pro stát jednodušší jednat s jednou organizací než s mnoha. Jde o jediné: aby ty peníze opravdu došly na místo svého určení, totiž k dětem. Pokud toto bude garantováno, tak ani zde by se nemuselo nic zásadního měnit.

    Máte, pane předsedo, představu, kolik peněz „teče“ do téhle oblasti přes odbor mládeže?
    Určitě to nebude mnoho, ta potřeba je jistě mnohem vyšší. Teď neříkám spotřeba, říkám úmyslně potřeba…

    Myslíte, že je to více než půl miliardy?
    Myslím, že je to míň, tak kolem padesáti až sto milionů.

    Zleva Pavel Trantina, Mirek Topolánek a Tomáš NovotnýJe to přece jen o trošku víc: sto šedesát milionů, pro zhruba dvěstětisícovou základnu…
    Myslím si, že každý spolek má zcela specifické potřeby. Takže jsem rád, že existuje Česká rada dětí a mládeže jako střešní organizace schopná zmapovat ten terén. Protože vy se v něm pohybujete a vykonáváte činnost, o níž hovoříme. Můžete zjistit potřeby, bez kterých nedokážete fungovat a které rodiče těch dětí nikdy nezaplatí. A to jsou věci, o kterých se normální vláda, krajské regionální zastupitelstvo i zastupitelstvo obce vždycky budou chtít bavit. My nebudeme výjimkou.

    Máte to nějak zohledněno ve svém volebním programu, jestli se mohu zeptat?
    My jsme prezentovali, spíše resortně, celou řadu přístupů, tezí a mechanismů, jak chceme dospět k tomu, „aby se lidé měli lépe“. Gró naší pomoci bude směřovat do rodiny. A pokud se bude mít dobře rodina s dětmi, nezahynete ani vy… Volební program budeme teprve tvořit. Náš stínový ministr školství Walter Bartoš ve svém resortním programu musí této pasáži věnovat pozornost.

    S rodinouVaše případná vláda a sněmovní většina by asi nebyla horkým zastáncem zákona o mládeži…?
    Zákon o zoologických zahradách, zákon o Antarktidě, o sportu… Speciální zákon o každé dílčí věci se nakonec ukáže jako špatný. Nastavení mechanismů musí být obecnější, pravidla jasná a jednoduchá pro všechny. Takže my nechystáme zákon o mládeži. Což ale neznamená, že by ten problém byl méně žhavý nebo že bychom se mu nechtěli věnovat. Ale bojím se speciálních zákonů, k nimž je deset vyhlášek a dvě ministerská nařízení. To je cesta do pekel. Naše legislativa je už dnes nepřehledná. Nemyslím si, že by zvláštní zákon dětem a mládeži nějak pomohl, což by asi měl být cíl toho snažení.

    Pane předsedo, nastavila by vaše případná vláda, vaše případná většina pro nás aspoň trošku přívětivější ekonomické prostředí?
    Nastavíme pro všechny stejně přívětivé ekonomické prostředí: patnáctiprocentní DPH. Nevím, co přesně to znamená pro vás, protože vy nejste ani lidé sociálně slabí, ani důchodci, které může postihnout případné zdražení cen potravin a léků, jež bude těmto lidem plně kompenzováno. Pro vás by mělo znamenat spíše snížení ceny služeb z devatenácti na patnáct procent určité zlepšení situace.

    Jak pohlížíte na daňové asignace?
    Co se týká daňových asignací, my se té diskusi v rámci krystalicky čistého pojetí rovné daně bráníme. Nicméně, je několik oblastí, které bychom řešili přímým státním suportem. Jde například o plánované studijní spoření, penzijní spoření, dnes už je to u spoření stavebního. Úpravy liberální, středo-pravicové nebo liberálně-konzervativní spočívají právě v tom, že lidem peníze necháme, ať si je alokují, kam chtějí; prostor je i pro prvek dobrovolnosti. Nevzdáváme se možnosti přispívat na to, co podle nás pomáhá rodině ve výchově dětí nebo v jejich mimoškolní činnosti, ale o daňovou asignaci nepůjde.

    Dovolte mi ještě poslední otázku. Pozorujeme politickou scénu, která je rozhádaná; my jako spolky snad až tak rozhádaní nejsme. Čteme vyjádření pana prezidenta, a nevíme: Myslí to na nás – nemyslí to nás? Srovnává nás komunisty…?
    Já si myslím, že pokud mluví o takzvaném NGOismu – což je termín, který si vymyslel – určitě nemluví o vás. Protože jestli někdo podporuje zespoda jdoucí princip sdružování a prosazování zájmů lidí – včelaři počínaje a skauty konče – tak protagonistou přesně takového způsobu spolkové činnosti je prezident Klaus. Jestliže mluví o NGOismu, je to o tom, že existují nátlakové skupiny, které se organizují za účelem spolupodílení se na moci, spolurozhodování. A tam je zodpovědnost parlamentní demokracie celkem jednoznačná. Takže já tomu rozumím tak – aniž bych chtěl vysvětlovat jeho slova – že v žádném případě nejde o útok na odvěkou touhu lidí se někde organizovat a něco dělat. Naopak, zdravá spolková činnost vždycky byla a je základem občanské společnosti, kam patří i církve, vysoké školy, vlastně i politické strany. Já myslím, že toho termínu je hodně zneužíváno a v případě NGOismu jde spíše o politické ambice. Do spolkové činnosti stát zasahovat nemá.

    Za rozhovor poděkoval Tomáš Novotný
    Spolupracoval -maj-

    S manželkouMirek Topolánek
    *15. 5. 1956. Absolvoval strojní fakultu VUT v Brně. Pracoval jako projektant v podniku Automatizace a mechanizace OKD Ostrava, později jako vedoucí projektant v Energoprojektu Praha, závod Ostrava. Poté působil ve VAE a. s. postupně jako výkonný ředitel, generální ředitel a předseda představenstva. Dnes již ve statutárních orgánech nepůsobí. V letech 1990 – 1994 byl členem Zastupitelstva Ostrava-Poruba. Od roku 1996 je senátorem Parlamentu ČR, v letech 1998 – 2002 působil jako předseda Senátního klubu ODS. V letech 2000 – 2002 byl stínovým ministrem průmyslu a obchodu. Do ODS vstoupil v roce 1994. Je ženatý, má dvě dcery a syna.
    (Zdroj: www.ods.cz)

    Autor