Obří palanda tomíků byla zapsána do české knihy rekordů a kuriozit.Letošní tábor jsme my – TOM Zlaté Šípy z Valašského Meziříčí – tradičně strávili na Slovensku, na louce uprostřed lesů u obce Lubina. Na táborové místo jsme tentokrát dorazili na kolech, pravděpodobně to nějak souviselo s pokusem co nejvíce se vyčerpat, aby se nám lépe spalo. Sny a snění se totiž stalo hlavním tématem první části tábora. Pořídili jsme si k tomuto účelu dokonce stroj na zhmotňování snů.

    Bezdrátový lapač snů Kamil pomohl k úspěchu i těmto rekordmankámVypadal poměrně nenápadně, asi jako položená skříň, napojená na talíř vzdáleně připomínající satelit. Tento stroj, který nesl jméno Bezdrátový lapač snů Kamil, však v následujících dnech ukázal, že svoji práci odvede prvotřídně. Ani jsme si zprvu nedovedli představit, kolik dobrodružství s ním prožijeme. Kamil dokázal pomocí snolapek, které jsme si každý zavěsili do stanu, zhmotňovat naše nejsilnější sny. A to doslova.

    Jakýpak sen se jim asi zhmotní tentokrát?Večer jsme ho natáhli klíčkem a společně se poradili, o čem by se nám mělo zdát, co bychom nejraděj ráno našli ve stroji zhmotněné. K dobrému spánku nám mimo jiné přispíval Vitaspan – sny podporující přípravek, který jsme si dopřávali každý večer. No, a ráno jsme pak s napětím očekávali, co ve stroji najdeme. Postupně se nám zhmotnil vánoční stromeček, vana s nafukovacími zvířátky, dva Jahodoví tolstolobici (světově proslulá lahůdka, nám známá z předminulého tábora), lístek do loterie, dokonce i živá bytost – kreslířka, která některé z nás zpodobnila na svých kresbách.

    Ještě téhož dne si během odpoledního klidu někdo zdřímnul, a tak jsme díky poukázce do blízkého ranče mohli pojezdit na koních. Dále jsme skrze stroj přišli k fungující motorce, čímž se splnilo naše přání, aby se nám zdálo o něčem, co na táboře ještě nebylo. A poslední zhmotnění – sen o věci tak unikátní, že ji ještě nikdo z nás neměl možnost vidět (která bohužel poničila stroj, takže už potom nešel natáhnout) – byla obří postel.

    TOM Zlaté šípy při práciLépe řečeno, ráno jsme před strojem našli ohromnou hromadu dřeva a až bližším zkoumáním jsme zjistili, co se pravděpodobně někomu zdálo. Glejt vystavený agenturou Dobrý denPostel jsme vlastními silami složili a pak na ní během dní, které jsme ještě strávili v táboře, většina osazenstva spala. A nemyslím tím jeden po druhém, či po dvojicích, ale všichni najednou. Nebyla to žádná obyčejná postel, ale velepostel – dlouhá byla 6,18 metrů, široká 3,85 metrů a vysoká 3 metry. Opatřená měkkou matrací a obřím prostěradlem, skýtala pohodlí pro všechny. A když se ukázalo, že jde o vůbec největší postel v ČR, pelhřimovská agentura Dobrý den ji zapsala do knihy tuzemských rekordů a kuriozit.

    A-TOMTáborové dny samozřejmě nebyly zaplněny jen pozorováním Kamila, co z něj tentokrát vypadne. Museli jsme na sobě pracovat. Zdokonalovat se v umění sny si zapamatovat, porozumět jim (alespoň v určité míře), podnítit sny vhodné a pro nás užitečné, a hlavně posílit schopnost snít plánovaně. Mimovolnou součástí všech denních a někdy i nočních aktivit bylo úplné a naprosté uondání veškerého táborového obyvatelstva k sladkému a nerušenému spánku (tedy pokud zrovna ten či onen ospalec neměl hlídku).

    Snová část tábora skončila postavením postele a následoval šestidenní puťák. Rozhodli jsme se prozkoumat krásu Šťavnických vrchů. Po návratu do tábora jsme si ještě pár dní užívali krásného počasí, naší nové nocležny a tři týdny tábora byly fuč, ani jsme se nenadáli.

    Autor