Na Celorepublikové velké výměně zkušeností (CVVZ) v Přerově, kde jsem jako každým rokem lektoroval, jsem měl zajímavý rozhovor, který mě přinutil napsat tuto úvahu. Blíží se konec roku, a tak bilancujeme. A uzavíráme financování našich neziskovek. Mimoto píšeme všichni projekty a snažíme se „urvat“ z toho stále malého měšce peněz pro neziskovou činnost maximum pro své plány a vize. Většinou totiž právě tento faktor rozhoduje o naších budoucích aktivitách. Ano, vedle členských příspěvků či dotací často největší část našeho financování pochází z grantů. Mnoho neziskovek spojuje s udělením či neudělením grantu svou budoucnost. Otázka je nasnadě – je to tak dobře?

    Západoevropské neziskovky vedle své volnočasové činnosti ve prospěch společnosti podnikají. Většinou si najdou obor, který dobře umí, a z něho zajišťují základ pro své financování. Typickým příkladem je třeba rakouský či německý červený kříž, což jsou stejné neziskové organizace jako Český červený kříž (ČČK); zajišťují pro státní nemocnice placený převoz pacientů, fungování transfúzních oddělení či odborné laboratoře. Turecký červený kříž šel ještě dál a koupil a opravil 15 hotelů po celém Turecku, které pronajímá, a těží tak z turistického ruchu. Napadá mě tak paralela s českým Sokolem, který pronajímá tělocvičny, sokolovny a spravuje turistické ubytovny v ČR. I pro něj (pro některé články) je toto významný zdroj příjmů, byť samozřejmě část peněz jde na provoz a údržbu objektů.

    V USA skautky pečou tradiční koláčky a pak je prodávají po domech nebo dělají sbírky pro charity, přičemž poměrnou část získaných peněz dostanou. V ČR jsou neziskové organizace, které zase provozují komerční kurzy různých dovedností a z nich pak platí třeba práci s postiženými nebo své zaměstnance. Některé neziskovky zase podnikají v oblasti turistiky a cestovního ruchu a spojují svou činnosti s komerční autobusovou dopravou či cestovní kanceláří.

    Dokáži pochopit, že určité mateřské centrum je občanským sdružením, a díky tomu vedle neziskové práce s kojenci a jejich maminkami provozuje třeba komerčně hlídání dětí. Musím se však ptát – je toto opravdu ta správná nezisková činnost? Nevytratí se pak tímto nasazením a přizpůsobením se podmínkám tržní ekonomiky základní podstata dobrovolnictví a neziskové činnost?

    Nikdo samozřejmě neříká, že tento mechanismus nebude v ČR fungovat. Fungovat bude, ale zruší tak některé velmi kvalitní organizace či poškodí významně kvalitní a tradiční projekty, které neziskovky pracující s dětmi a mládeží dělají. Samozřejmě nejsem konzervativec a podporuji nové přístupy a trendy, ale nejsem si jistý, zda toto není příliš významná změna směru a poslání celé neziskové sféry v ČR. Po sedmiletém sledování a aktivní účasti na projektech nestátních neziskových organizací mám pocit, že mílovými kroky směřujeme k této jediné formě – kdy hlavní zdroje příjmů neziskovek budou z komerční činnosti. To sice možná vyřeší problém českého přeplnění neziskového sektoru, ale nikdy to globálně nezvýší kvalitu volnočasových aktivit.
    Každopádně je nutné, aby politici vyslali jasné gesto, jakým směrem se bude neziskový sektor v ČR ubírat – zda se na práci s dětmi bude v budoucnu šetřit, nebo zda stát bude plnit roli jejího garanta. To je ovšem plně v kompetenci vlády a zákonodárců. Pro nás je důležitá podstata celé činnosti – dělat pro společnost ve volném čase a bez nároku na finanční ohodnocení. Nebo jsem opravdu zaspal dobu?

    Autor