Láme se chléb, nenechme se rozdrobit

Je potřeba identifikovat problémy a objevovat světlo na konci tunelu. Důchody se zvyšují, resp. se slibuje, že se budou radikálně zvyšovat v budoucnu, stejně jako již vícekrát „odzkoušené“ jízdné zdarma. Po „neziskovkách-pijavicích“ přišel v prezidentské řeči ve sněmovně opět apel k sebe-financování neziskových organizací – nebo alespoň k větší míře spolufinancování. Celých 17 miliard, to jsou přeci velké peníze!

Aby označení „neziskovka“ ve společnosti negativně rezonovalo, je zapotřebí dlouholetá, systematická diskreditační rétorika. Když jste permanentně ve „světle ramp“ a stát se o vás dobře stará, docela se vám to daří. Máte jistě více posluchačů než kterákoli nezisková organizace, která kromě toho, že něco smysluplného dělá, o tom ještě musí pořád přesvědčovat tu část veřejnosti, jež s daným tématem nepřijde do styku. A tak časem není příliš obtížné přijmout fakt, že je tu nějaká skupina neziskovek, která „vysává“ státní rozpočet. Nevíme přesně, co to znamená, nevíme kdo to je, ale přeci nemáme důvod tomu nevěřit, když to říká prezident, poslanec nebo člen vlády.

Dobré je, že existuje několik veřejně dohledatelných a srozumitelně zpracovaných dokumentů, kde můžeme nalézt odpovědi na naše nevyřčené otázky. Vláda každoročně schvaluje materiál s názvem Rozbor financování NNO. Ministerstvo financí zase zveřejnilo pěknou publikaci s názvem Státní rozpočet 2017 v kostce. Obojí je volně ke stažení.

Jak se ty šílené miliardy na dotační programy pro NNO ve státním rozpočtu vlastně objevily? Jednotlivá ministerstva za ně musela tvrdě bojovat, a to právě s ministerstvem financí, které vedl současný premiér. Tedy žádné zjevení, žádné Lurdy, ale předem přesně naplánovaná a mnohokrát podložená čísla.

Například v oblasti mládeže dlouhodobě upozorňujeme na to, že státní dotace z ministerstva školství do této oblasti ve výši 0,25 mld. je žalostně nízká a nerespektuje růst cen, počet zapojených dětí a mládeže ani vývoj státního rozpočtu. Ozývají se ale i sportovci, kultura. V naší oblasti máme výhodu v obrovském počtu dobrovolných vedoucích. To ale všude přeci nejde. Existují vysoce profesionalizované části neziskového sektoru, kde dobrovolník může být vítaným doplňkem poskytovaných služeb, nicméně jádro týmu musí být profesionální, jako je tomu například v sociálních službách. Kdo situaci zná, tak jistě nebude rozporovat navyšování dotací právě pro tuto oblast.

Mimochodem, víte, že stát si také zřizuje své neziskové, tzv. příspěvkové organizace? Také poskytují sociální služby, zajišťují kulturu, zabývají se vzděláváním. Každé ministerstvo jich má pod sebou několik. V roce 2017 jsme za ně zaplatili 62 mld. Kč. Víte, kolik financí rozdělí stát podnikatelům prostřednictvím dotací? Na rok 2017 bylo plánováno jen do zemědělství 37 miliard Kč, dopravcům pak 41 mld. Kč. Stranou nechávám příspěvkové organizace krajů, kde se přerozdělí ročně cca 100 mld. Kč. Dominantní část pak spolkne školství, následují sociální služby, kultura, zdravotnictví.

Při letmém pohledu na státní rozpočet zjistíte, že dotace není sprosté slovo, ale běžně využívaný nástroj, který stát uplatňuje tam, kde selhává běžný tržní vztah. Dopravce nebude provozovat veřejnou dopravu každý den z malé vesnice do okresního města, protože to bude ztrátové. Zemědělec nebude sekat louky u potoka a nechá je raději zarůst náletem, tak, jak tomu bylo v 90. letech, kdy se nedotovalo. Když nebudou mít fotbalisté na opravu hřiště, tak se nebude hrát fotbal. Hasiči nebudou mít čím hasit a kde se scházet.

Většina debat na toto téma se nakonec stočí k tomu, že vlastně většinu neziskovek chceme a naopak jejich podpora by se měla navyšovat. Tu jen někomu vadí, že stát podporuje programy na rovnoprávnost žen, protože se domnívá, že to není potřeba. Panický strach z migrace pak zavdává důvod k neochotě podporovat rozumné integrační programy, které léta pro MV realizují některé NNO. Někdo považuje za zbytečné pracovat s uživateli drog, vězni, bezdomovci, Romy, protože si přeci za to, jak žijí, mohou sami. Tady musí ale zafungovat rozumný politik, který konstatuje, že jsou věci, se kterými nemusí všichni souhlasit, ale protože máme problém, tak ho musíme řešit, a ne dělat jako že nic. To NIC nás bude stát mnohonásobně více než marginální částky dotací těm, kteří se alespoň pokouší.

Jedno mají lidé, kteří se pohybují v prostředí soukromých neziskových organizací, společné. Musí být kreativní a pracovití. Musí umět komunikovat, chápat svět kolem sebe a jeho potřeby. Musí umět kriticky myslet. V opačném případě jejich činnost nebude mít dlouhého trvání. Nejsou právě tyto vlastnosti problémem, kterého se někteří politici obávají?

Moc bych si přál, ať už dopadne volba prezidenta jakkoli, abychom společně pracovali s politiky na pozitivním obrazu neziskového sektoru. Neziskový sektor potřebuje podporu nejen od státu, ale i od veřejnosti, resp. konkrétních lidí. Jenže to jsou spojené nádoby. Těžko přesvědčíme veřejnost, když od prezidenta uslyšíme neustálá negativa. Neziskový sektor musí být otevřený, důvěryhodný a musí umět s darovanými prostředky transparentně hospodařit. Věřte, že tohle nám na srdci leží velmi, i když se sami mezi sebou také občas hádáme o svoji důležitost a o své schopnosti.

Teď ještě mít prezidenta-partnera, to by mohl být dobrý restart!

Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) zastřešuje 99 organizací pracujících s dětmi a mládeží, resp. jejich 200 000 členů a další desítky tisíc neorganizovaných, ale do pravidelné činnosti zapojených. ČRDM je příjemcem dotací z MŠMT ve výši cca 14 mil. Kč ročně. Celkový rozpočet je pak cca 21 mil. Kč. Tyto peníze slouží například k odpovědnostnímu pojištění vedoucích, úrazovému pojištění zapojených dětí, provozování právní poradny pro NNO. A také na zajištění zahraničních závazků státu vůči partnerským zemím v oblasti mládeže, na zajištění největšího dobrovolnického projektu s mladými lidmi 72 hodin, na vydávání tištěných a internetových periodik apod. Více na www.crdm.cz.