Muzeum hlavního města Prahy (foto archiv MHMP)

    Účinnější snahy o založení muzea města Prahy sahají do roku 1877, kdy 26. října upozornil náměstek starosty profesor Otakar Antonín Zeithammer městskou radu, že mnozí jednotlivci i společenstva prodávají starožitnosti dokumentující dějiny Prahy agentům vyvážejícím je do ciziny. Doporučil tyto předměty shromáždit na jednom místě, v nově vybudovaném muzeu.

    Iniciátory projevu profesora Zeithammera byli dva přátelé – milovníci a sběratelé starožitností dr. Štěpán Berger a Břetislav Jelínek. Ideu záhy vzkřísil pamětní spis domácí rady „Českého klubu“ z 28. prosince 1879, koncipovaný architekty Josefem Mockerem a Antonínem Baumem spolu s advokátem a zaníceným sběratelem JUDr. Hugo Tomanem, který znovu upozornil na ničím neomezovaný vývoz českých a městských památek do ciziny a žádal městskou radu, aby uskutečnila projekt městského muzea. Rada již tentokrát reagovala konkrétněji a jmenovala k posouzení spisu zvláštní komisi v čele s historikem Václavem Vladivojem Tomkem.

    Výsledkem práce zvláštní komise pro založení pražského muzea bylo zřízení stálého Komitétu. Pravidla stálého komitétu městského musea Pražského byla schválena sborem obecních starších 3. října roku 1881.

    První schůze stálého Komitétu pražského městského muzea se uskutečnila v primátorské síni Staroměstské radnice dne 23. listopadu 1881 za předsednictví JUDr. Roberta Nittingera. Již na konci listopadu téhož roku získalo muzeum pro uskladnění sbírek místnost vedle archivu na pražské radnici. Schůze Komitétu se pak až do první poloviny příštího roku odehrávaly ve znamení diskusí o získávání nových předmětů a zároveň byly poznamenány snahami získat pro muzeum další prostory, zejména pro vystavování. Ve hře bylo více míst, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Letohrádek Amerika a Letohrádek královny Anny, přízemní místnosti Vyšší dívčí školy ve Vodičkově ulici či prostory Anežského kláštera. K definitivnímu zlomu pak došlo zhruba v polovině roku 1882, kdy muzeum získalo dosavadní kavárenský pavilon v městských sadech na Poříčí.

    V sobotu 12. května roku 1883 bylo za přítomnosti pražského starosty a představitelů města, karlínského starosty a jeho doprovodu, novinářů a dalších hostí v bývalém kavárenském pavilónu na rozhraní Nového Města a Karlína v Poříčském parku otevřeno Městské museum pražské.

    30. května 1884 charakterizovaly Národní listy jeho činnost: „Museum města Prahy je institucí na ochranu domácích památek a zároveň sbírkou, v kteréž jako v křišťálovém zrcadle můžeme zříti minulost svou.“ Prvním kustodem muzea se na konci zimy roku 1883 stal Břetislav Jelínek (16. března 1843 – 22. května 1926), který stál od počátků u jednání o založení, umístění a podobě muzea a v čele muzea pracoval plných třicet let, od roku 1898 jako jeho ředitel.

    Až na nepříliš podstatné výjimky byly v první expozici vystaveny všechny předměty, které muzeum do té chvíle jakýmkoli způsobem získalo. O konkrétní podobě nejstarší expozice pražského muzea existují jen kusé zprávy. Nedochoval se ani cíleně psaný seznam vystavených exponátů; není známa ani obrazová dokumentace jakéhokoli druhu, ani katalog. V Českých novinách z 6. června roku 1883 však čteme popis expozice z pera Břetislava Jelínka. „Městské museum, které návštěvě obecenstva přístupným učiněno jest, sestává ze čtyř skupin, z nichž každá zvláštní síně zabírá, a sice: Z oddělení historického, archaelogického, skulpturního a z obrazárny. Každé z těchto oddělení, v němž se moderní směr všech nejnovějších a znovu uspořádaných museí jeví, čímž tudíž časovým požadavkům úplně vyhověno, poskytuje systematickým svým uspořádáním jak laikům, tak odborníkům příležitosti jednak k poučení a jinak k študiu zábavné látky, neboť všechno jest na vědeckém základě uspořádáno.“

    Kavárenský pavilon jako objekt nebyl pro sbírky ideální a záhy jim nepostačoval. Po dlouhých debatách městské rady i sboru obecních starších se nakonec našlo řešení nejlogičtější: začít se stavbou nové budovy. Na jaře 1896 mohla konečně stavba nové budovy Městského musea pražského podle plánů architekta Antonína Balšánka začít. Nová budova byla otevřena v roce 1900 a slouží muzeu a jeho návštěvníkům dodnes. Kavárenský pavilon pak sloužil jako zázemí muzea; byly zde umístěny kanceláře a další provozní místnosti. Budovu muselo muzeum opustit v roce 1972, po téměř devadesáti letech vzájemného spolužití. Za dva roky pak bývalé muzeum ustoupilo nově budované tzv. severojižní magistrále.

    Muzeum hlavního města Prahy je jako architektonický objekt zapsáno v seznamu kulturních památek České republiky.

    www.muzeumprahy.cz